
Hory a Beduíni Egypta



Jen pár kilometrů od pobřežních letovisek se zvedá úplně jiný, drsný a fascinující svět.
Pohoří Rudého moře tvoří monumentální kulisu celé Východní pouště a ukrývá nejen unikátní geologickou historii, ale také domovy lidí, kteří se v této nehostinné krajině naučili přežít – beduínů.
Pohoří Rudého moře se táhne jako mohutná kamenná páteř podél celého egyptského pobřeží od Suezského zálivu až k hranicím se Súdánem. Ačkoliv samotné vyvřelé a přeměněné horniny (především žula) patří k nejstarším na Zemi a pamatují stovky milionů let, hory jako takové jsou geologicky mnohem mladší.
Vznikly zhruba před 23 až 34 miliony let, kdy se od sebe začaly trhat africká a arabská litosférická deska. Tento obrovský zlom vytvořil propadlinu dnešního Rudého moře a zároveň vyzdvihl okraje zemské kůry do výšky.
Výsledkem jsou ostré, rozeklané štíty a hluboká vyschlá údolí zvaná vádí, která po miliony let formovala voda a vítr. Nejvyšší horou tohoto pevninského pásu – a zároveň nejvyšším vrcholem Egypta mimo Sinajský poloostrov – je Džabal Šájib al-Banát. Tyčí se nedaleko Hurghady do úctyhodné výšky 2 187 metrů nad mořem a díky svému majestátnímu profilu si vysloužil přezdívku "Everest Rudého moře".
Na rozdíl od evropských hor zde nenajdete hustou síť značených turistických tras, horské chaty ani záchrannou službu na každém kroku. Egyptské hory jsou extrémně suché, skalnaté a nepřístupné.
Teplotní rozdíly mezi spalujícím dnem a mrazivou nocí jsou obrovské a bez detailní znalosti terénu a skrytých vodních zdrojů v nich člověk nemá šanci přežít.
Z bezpečnostních důvodů, ale také kvůli ochraně křehké přírody a strategické poloze území, není individuální turistika v horách běžně povolena. Cesty do hlubokého vnitrozemí a na horské stezky podléhají přísným pravidlům. Návštěvníci se do těchto míst dostanou pouze v rámci organizovaných výletů a expedic pod dohledem certifikovaných průvodců a s patřičnými povoleními. Právě tato uzavřenost ale pomohla horám uchovat si svou syrovou, nedotčenou tvář.
Strážci hor: Beduínské kmeny
Tato zdánlivě liduprázdná krajina však není bez obyvatel. Po staletí je domovem beduínů – kočovných a polokočovných pouštních kmenů, které se v horách dokonale orientují. Beduínská společnost není jednotná, ale je přísně rozdělena do kmenů a menších rodových klanů, přičemž každý kmen má své přesně vymezené historické území:
🟢 Kmen Maaza (Ma'aza): Ovládá severní část pohoří Rudého moře (oblast od Suezu směrem k Hurghadě a Safaze). Jejich předci přišli z Arabského poloostrova. Významnou roli zde hraje například klan Chušmán (Khushmaan), který v posledních letech proslul vybudováním dálkové trekové trasy Red Sea Mountain Trail.
🟢
Kmen Ababda: Obývá střední a jižní část Východní pouště, roughly od oblasti kolem Marsa Alam až po hranice se Súdánem. Na rozdíl od arabských Maazů patří Ababdové k původním africkým národům (skupina Bédža).
🟢
Kmen Bišárí (Bisharin): Žije na samém jihu pohoří, v hraniční oblasti Halájib a Šalatín u súdánských hranic.
Kdo hlídá hory?
Vztah mezi beduíny a egyptským státem je postaven na unikátním praktickém partnerství.
Pro státní složky, armádu a pohraniční stráž je nesmírně náročné kontrolovat stovky kilometrů členitého horského terénu a nekonečných údolí. Beduíni však znají každý kámen, každou skrytou stezku i každý pramen.
Díky tomu fungují beduínské klany jako přirození strážci hor a pouště. Spolupracují se státními orgány při ochraně hranic, pomáhají hlídat klid v odlehlých oblastech, podílejí se na ochraně přírodních rezervací a v případě potřeby slouží jako nepostradatelní stopaři a záchranáři. Na oplátku stát respektuje jejich tradiční kmenové právo, zvyklosti a právo na správu jejich rodového území.
Pokud do hor míří jakákoliv výprava, jsou to právě místní beduíni, kdo garantuje její bezpečnost.
Ačkoliv moderní doba zasáhla i do pouště a mnoho beduínů dnes využívá terénní vozy nebo mobilní telefony, v horách si stále pečlivě střeží své staleté tradice. Žijí v souladu s přírodou podle přísných nepsaných zákonů – například kácení živých pouštních stromů (zejména vzácných akácií) je považováno za těžký zločin!
Stále se věnují pastevectví koz a velbloudů, sběru léčivých bylin, pečení nekvašeného chleba v horkém písku a vaření silného čaje s pouštními bylinkami, který je symbolem jejich vyhlášené pohostinnosti.
Pro běžného turistu zůstává autentický život horských beduínů z velké části skrytý. Právě během organizovaných výletů a treků s místními průvodci však dostává cestovatel vzácnou příležitost do tohoto světa alespoň letmo nahlédnout. U večerního ohně pod hvězdnou oblohou, nad šálkem sladkého čaje a při poslechu vyprávění o kmenové historii si člověk uvědomí, že hory u Rudého moře nejsou jen prázdnou pustinou – jsou živým domovem hrdých lidí, kteří dokázali proměnit nehostinnou skálu v bezpečné útočiště.
